Představuji malého 3měsíčního kocourka jménem Bubu. Když mu byl jen 1 měsíc, jeho maminka ho přinesla do krmné stanice, aby mu zachránila život, protože sama byla moc mladá na koťata. Já jsem ho vzala domů, abych mu poskytla bezpečný a milující domov.
Bohužel se stala nešťastná událost. Jedna známá mě požádala, abych do dočasné péče vzala dvě nalezená koťata. Ujišťovala mě, že jsou zdravá. Důvěřovala jsem jí.
Jedno z těch koťat začalo druhý den zvracet a další den zemřelo na smrtelnou panleukopenii. Týden po kontaktu s nemocnou kočkou se u Bubíka objevily stejné příznaky. Okamžitě jsme jeli na pohotovost – potvrzena zákeřná panleukopenie a nastala okamžitá 24hodinová hospitalizace s infuzí a léky. Po ní ožil, teplota klesla a byl stabilizován. Lékaři mi řekli, že můžeme jet domů.
Jedna noc v nemocnici Libuš v Praze stála 10 000 Kč.
Následně jsme cestovali z Prahy do Plzně pro speciální veterinární léky, které stojí 7 500 Kč a nejsou běžně dostupné v ČR, ale mají úžasné výsledky s touto nemocí.
Po návratu domů byl Bubu šťastný a hrál si a pak spokojeně spal na mém zápěstí celou noc.
Bohužel jeho stav se druhý den zhoršil. Horečka opět stoupla na 40,5 °C, nejedl, nepil a trpěl silným zvracením. Začal se strašně dusit, otevíral tlamičku, vyplazoval ven jazyk a strašně u toho slintal a úpěnlivě plakal.
Ihned jsme jeli znovu na veterinu, kde jo zase hospitalizovali, dostal infuzi, antibiotika, léky na bolest a podporu imunity. Jeho bílé krvinky klesly z potřebného minima 5.0 na 0,3.
Stav se stabilizoval, ale doktor varoval, že je potřeba hospitalizace na dalších 5–7 dní a šance na přežití je 50:50. A pokud ji nedám hospitalizovat minimálně na 5 nocí, tak at jo radši nechám umřít, že nebude mít vůbec šanci na přežití.
Z důvodu vysokých nákladů pro hospitalizaci v nemocnici jsem musela vzít Bubu do domácí léčby. Naštěstí můj veterinář byl tak obrovské laskavosti, že svolil léčbu doma a že mě naučí jak ho doma ošetřovat a aplikovat infuze a léky. Bohužel jeho nemoc byla vysoce infekční, takže celá léčba zůstala na mně, na vůli Bubu bojovat společně se mnou na telefonních konzultacích s panem veterinářem. Denně jsem mu aplikovala veškeré léky podkožně od antibiotik, léků na zvracení, průjmy, horečky, posílení imunity, pro růst bílých krvinek, antivirotika, atd. Chudinka dostával denně 13–15 injekcí. Nejedl, nepil a vše se muselo řešit infuzemi a stříkačkami aby nezkolaboval. A já sama už byla bez sil, ale vždy jsem se probrala s tím, že on na mně spoléhá a jela jsem dal. Přikládám vám na fotkách našich 24 hodin co vše se muselo dělat bez jediného zastavení jen proto aby přežil.Celý jeho drobounký život byl v mých rukách.
Nemohla jsem jít spát celých 24 hodin po dobu 4 dnů, abych mu dávala infuzi každou hodinu, kontrolovala teploty několikrát denně, aplikovala léky, doplňovala tekutou stravou stříkačkami, sledovala zda a kolik zvrací, jaký má průjem a kolikrát. Strašně jsem se bála zavřít oko a spát abych neprosvihla okamžik, kdy bude plakat a potřebovat mou pomoc.
Jeho horečky kolísaly mezi 39.3 a 40.8 kde se mi málem uvařil ve vlastním těle. Chvilku to vypasalo, že bude líp a pak to zase udeřilo a ještě silněji. A doktor mi řekl, ať děkuji za každou hodinu co tu se mnou ještě je, protože prý nemám ani tušení s čím strašným si teď prochází.
Prý je to ta nejhorší možná nemoc co může kotě potkat a pokud se nezahájil okamžitá a efektivní vléčba, tak kotě umírá 90–100%
Bubu bojuje s neuvěřitelnou vůlí k životu. Každý den se snaží přežít, ale já už nemám prostředky na pokračování hospitalizace. Malý bojovník potřebuje vaši pomoc, aby mohl žít.
